Nenaplněná láska

Já miluji,
ale co je mi to platné.
Tebe po očku sleduji,
ale je to všechno marné.
Tak marné, že ani žít nemusím,
jen Boha o jednu věc pořád dokola prosím.
Prosím ho, aby ti dal do srdce lásku.
Ať proměním se v Tvou nečekanou krásku.
Vyčítám Amorovi, proč do srdce jen mě šíp střelil,
proč do Tvého srdce on nevystřelil.
Když nemůžu žít pro Tebe,
tak proč vůbec.
Ať vezme si mě do nebe
a dál mě netrápí, sobec!
I když, proč neměla bych žít,
třeba mé prosby vyslyší.
Pak on by stále říkal, že přemýšlí,
proč nemůžu součástí jeho života být.
Pak neodešel by jeden život,
ale odešly by dva.
Pak tahle část nečekaných příhod,
byla byla by pouze hloupost Tvá.
Teď zbývá mi jen čekat a doufat,
že Tvůj šíp strefí i jeho srdce.
Do té doby se budu sama světem loudat,
jednou se to musí splnit, přece!
Teď bloudím sama černou tmou
a jsem nešťastná nad láskou svou.
Já myslela, že láska je pěkná,
a že na světě své špatné stránky nemá.
Já poznala vždy jen tu stránku smutnou,
snad mé budoucí lásky šťastné budou...