sen

Dnes tak zvláštní den,
přeji si ať je to sen,
Pověz mi lásko jen,
jestli budeš za mnou stát,
když já se budu bát,
že nenecháš je se nám smát,
tiše mne v noci lkát,
slib že nebudeš mi lhát.

Musíme dospělými být,
přestat jen pro sebe žít,
vždyť, usměj se,
někoho nového budeme mít.

Není to neštěstí,
co z lásky je,
dovede nás ke štěstí.

Není to neštěstí,
vždyť on to tak chce,
přišlo požehnání,
jen tak znenadání.

Raděj ztratím drahý tebe,
než bych mu vzala život,
nejsem vrahem,
a nechci aby ty jsi byl

Odcházíš....
bolí to,
když umírá láska,
vzala si tě
plavovlasá kráska,
a my proplouváme
životem sami.

A stále čekáme na manžela
přítele a tátu,
který nás bude chánit.

Ty však stále nepřicházíš.

Avšak stále smutné srdce volá,
vrať se zpátky,
neopouštěj mne,
odpouštím ti.

Prosím neotáčej se zády,
nenechávej mne jen tak stát,
samotnou na ulici,
v roztrhaných.....svatebních šatech,
ubrečenou rozmazanou a úplně na dně.

Dojdi domů, vezmi mne do náruče jako dřív
řekni miluji tě,
vždyť víš, že bez tebe
nedokáži žít.

Jen malý uzlíček zůstal důvodem žít.