Mládí schované v krabičce

Když jsme se poprvé viděli
snad jsme se ani neohlédli
snad vítr foukal a slunce svítilo
snad zima mrazila a klekání tiše pělo
***
snad jsi párkrát zakopla
podrazila lidem nohy
kdo by se ptal jestli je to špatné....
hledal dobře skryté rohy....
***
když se smějeme z oken
sami sobě...jak jsme naivní
že snad doufáme
že o náš smích někdo zakopne
***
ty dlouhé debaty
hrající si na rozum
na sklíčenost
na osud...

tiché tajemství
schované v krabičce...
hihňavá slova...zpola vyslovená
***
stálo to za to?
proč ne....
Avšak až půjdeš zase po ulici
ohlédneš se za ty roky?