Ticho v mém hlasu

Já křičím ticho, řvu z plné němoty,
do časů bez prostor, do prostoru bez časů
křičím tebe ticho, ty,
řvu z hlubin sebe... A ticho v mém hlasu.

Co slyšíte, duše mých lásek?
Můžete vidět má chudá planá slova?
To, co ječí můj hlásek,
jenž bez hlasu, nic už nerozková.

To, co sní mé verše, neroztaví
ani horké slunce ani láva žhavá.
V čem je krása? Co jsou pera paví?
A kdo je ta, o níž se mi zdává?

Nemám co říci, nemám vět s obsahem.
V prázdnotě jsem, v ní teď tlím,
jako v hrobě pod hlínou, pod bahnem.
Chtěl bych vidět hlasy, však nevidím.