Duševní pokec

Ještě nevím , co napíšu,
ale co cítím, slovy vyjádřit nelze.

Směs odporu a každodenní dřiny, lopoty
a ponížení.

Pro jakého pána mám hřbet ohnout?
Bolet mne budou moje záda, tak proč rovnou
n e z h e b n o u t ?

Těžká doba se valí,
až smrt nás zahalí,uvidíme
život tajemný,
ne jako koláč či chleba jedený.

Dýchám zhluboka, přežívám svůj pád,
volám, " zdaleka se má duše ke mně vrať".

Služ mně poctivě, bij se jako lev,
nenech nic náhodě a vrať tok myšlenkám.