Vrať se mi...

Proč, když na tebe pohlédnu,
vrací se mi vzpomínky,
a když svůj zrak odvrátím,
vrací se ještě víc?

Proč, když k tobě přisednu,
stékaj ze slz pramínky,
a když se jinam posadím,
stékají ještě víc?

Proč, když mluvit chci,
slova se mi vytratí,
a když nic neříkám,
vytrácí se stále dál?

Proč, když ptám se svoji cti,
ode mě se odvrací,
a když ji přemlouvám,
odvrací se stále dál?

Proč, když kdekoliv sám jsem,
ožívá ten okamžik,
a když samotu opustím,
znovu vidím chybu svou?

Proč když se my dva přem,
stává se z toho zvyk,
a když zapomenout smím,
kráčíš zpět v mysl mou?

Vrať se mi...
Nebo odejdi navždy…