Oběť

Oběť
Jarní slunce krásně svítí na rozkvetlé pole.
Děti běží bez starostí a hrají svoje hry.
Matka doma šije nití, košilku pro syna dole.
S první ránou končí jejich bezstarostné dny.
Jedna rána přiletěla ovšem i ta stačí.
Duše z těla vyletěla. Pro matku smrt kráčí.
Uchytí ji za vlasy a odtáhne ji pryč.
Pohled na tu matku mrtvou děti udeří jak bič.

Jen ta matka tělem svým.
Kryla děti na zahrádce.
Teďko spí tím spánkem bezesným.
Pro děti je po pohádce.

Jak snadno dá se přijít o svou matku nejdražší.
Jak snadno mohou děti seznámit se se smrtí.
Jak snadno válka neštěstí a smrt roznáší.
Jak snadno nad tím jen vládci hlavou vrtí.

Válka kromě utrpení roznáší i lásku
Jako když se vlastní matka pro děti své obětuje
Ve válce už nikdo nezná masku.
A za dobrý čin každému se poděkuje.

Díky tomu, že zemřela matka.
Pochopily co je láska.
A přes všechna ta krutá jatka.
Padá pořád ta otázka.
Miluješ mě ano, ne?
Jenom díky lásce mohou lidi přežít
Chlapci kráčí na pole.
Ty poslední vteřiny si chtějí užít.

Obětí jsou plné hroby.
Díky nim my žijem dál.
Tak vstupujeme do moderní doby.
Kde řídí věci lid a ne namyšlený král.