moje víla

viděla jsem vílu
běžela po poli a za ní vlály bílé šaty a stuha do vlasů
byla krásná a tak půvabná
letěla jako laň, proplétala nohy jako baletka
vlasy se jí vlnily a zářily jako slunce na modré obloze
běžela neúnavně kupředu
ještě krásnější než krásná a ještě vzácnější než vzácná
a všichni ji obdivovali
muži stáli a dívali se na tu krásku
byla daleko
přišla jsem blíž
a viděla skutečnost
utíkala polem na krátko ostříhaným strništěm pichlavým
nohy si dřela do krve
a v očích měla strach
běžela dechu nepopadala
a stuha ji škrtila ve vlasech i na krku
ústa otevřená v němém úleku
slzy jí kapaly na roztržené šaty
už nebyla krásná byla utrápená
a mě se chtělo plakat
nad tou poničenou nádherou
chtěla jsem jí pomoci
nebylo jak
všichni přihlíželi a viděli tu bolest
ale nezasáhla je
muži si hleděli krásy a bolest jakoby neviděli
víla
ach moje víla...