Duše noci londýnské

Toulám se temnou nocí
po tmavých koutech Londýna.
Pod nohama šustí listí,
přišel listopad.

Sny zas odešly si
na pár hodin spát.
Jsem sám se sebou,
už nemám komu lhát.

Než kohout zakokrhá,
já projdu celé město.
Za mnou kráčí denní svit,
už je mi v patách.

Stal jsem se posluchačem
ticha noci londýnské.
Vždy postávám s pláčem
blízko řeky snů.

Já nesmím vstoupit do té řeky,
nemám právo její vodu pít.
Svou naději jsem ztratil dávno,
teď můžu se jen pomodlit.