Ztráta anděla

S křídly sklopenými
hlavami skloněnými
stáli tu andělé, co nosí smrt i ti co nosí štěstí
a dívali se, jak se pomalu řežeš do zápěstí...

Jak sudičky nad tebou všichni stáli,
někteří plakali… někteří se usmívali
a mlčky sledovali, jak člověk, kterým jsi byl,
se na krásného anděla s bílými křídly proměnil.

S tebou jsem ztratila svého jediného anděla,
on křídla neměl, ale byl to anděl, já to věděla,
teď už nemám anděla a vůbec existuje nebe?...
ztratila jsem anděla a s ním i víru v samu sebe…