O zklamání a křivdách

Kolikrát člověk naletí,
v srdci pak zarytý ostnatý drát.
Osud je složitá hříčka pro děti,
když vyřknou ta slova:
,,Maminko, mám Tě rád."

Láska je složitá hra
nesena na křídlech Pegase.
Lidé se zraňují,
pak chtěj to vzít zpět,
ale to už nedá se.

Proč teď mám trpět
za chyby jiných,
nesu kříž zpět
z krajin těch snových.

Na bedra svá položím závaží,
ať trpí teď ti,
kdo slov mích si neváží.

Mnoho jich,
kteří i přes chyby své,
milují mě
a já zase je.

Ať trpíte vy
co milujete,
za to, že neustále
hříchem svým zraňujete.

Až shodím svůj kříž
do měkké hlíny,
až vydám se na cesty
zpět mezi stíny,
pak ti co mě milují
a přesto zraňují
ať trpí víc
než všichni jiní.

Ať slzy jim zkrápějí napořád tvář
a myšlenka bolavá
nedovolí spát.

Držel jsi mě v náručí a
poslouchals,
jak mé srdce bylo.
Dnes je tam jenom prach,
toť vše co z něj zbylo.