Slepé zoufalství

Dochází mi síly,
jsem na hraně naprostého vyčerpání.
Všude je plno lidí,
kteří mně nezachrání.

Napravo, nalevo,
vidím známé tváře,
co vypadají,
jakoby právě vyskočily z kalendáře.

Nechtějí mě znát,
protože já už jim pomohla,
už se nemusejí bát,
protože já je z problémů vytáhla.

Sobeckost a naivita
pletou se mi pod nohama,
už nemám ani sílu,
abych se o svůj mizerný život připravila.

Když poslouchám slepého hudebníka,
jak píská svoji smutnou melodii
ve vestibulu metra,
přijde mi to všechno zlé
"..Tak dávno , dávno již.."

Jsem ráda,
že to všechno aspoň vidím.