Jezdec bez citu

Prázdný smích prázdných,
pronikavý, ničí můj sluch;
hlad věčně hladných
bolí jak když do ostruh

přitlačí jezdec bez citu,
slepý, jede za svým cílem,
který neexistuje, není tu.
A krev z koně je jeho dílem,

zanechává stopy, kaluže,
řeky, rudé jak katův plášť.
Jede dál, zastavit nemůže,
veze závist, hněv a zášť,

veze je rozsévat do krajin,
kde mlčení ovládá chasu,
a neptá se, šanci nedá jim,
vše jen pro svou spásu.