Proklínání

Ahojík, musím říct, že jsi úžasná, silná... a že to zvládneš. Ač je mi taky 17, tak jsem prožila podobnou duševní zkoušku a krizi, jsou to už 2 roky a můžu ti říct, pořád se mě to dotýká a řeším to dodnes. Vidím, že všechny tvé básničky jsou stále o tom jednom klukovi. Já o tom "svém" napsala asi 46. Ten můj se se mnou ve 14 vyspal - poprvé - a týden na to začal chodit s mou kamarádkou. Nikdy bych nevěřila,že budu schopna zažít takovou situaci, být zmítána tak silnými pocity a jak říkáš ponížit se před světem. Je mi z toho špatně. Ze mě, z něho.. ze všeho. Avšak čas už nevrátím a já musím dál žít smířená sama se sebou a hledat v životě krásu a kousky štěstí. ani nevíš, jak ti rozumím a jak se s tebou ztotožňuju. Zkus si přečíst nějaké mé starší básničky, třeba se v nich taky najdeš. Děkuji, že láskou vnímáš stejně jako já a ... nedej se, nikdy to nevzdávej, bojuj.. s ním, s životem a sama se sebou. Přeji ti mnoho štěstí a promiň, že jsem se tak rozepsala.

04.07.2007 21:42:00 | Turmalina

líbí se mi, je to docela přesné. ale tak nějak nerovnoměrně, některé části mi nesedly. ale to je jenom můj pohled/a třeba jen...zrovna teď/:-)

23.06.2007 21:21:00 | Mango-Holka

popsala jsi to přesně... smutné, že je to nakonec sám dotyčný člověk, kdo dokola a dokola trápí sám sebe... trápí minulostí...

20.06.2007 23:02:00 | Nekonečnost

Neházej nás všechny do jednoho pytle ;-)

18.06.2007 20:44:00 | Nattaen

Líbí se mi, má jiskru =O)

13.06.2007 22:08:00 | Elvien