Světe!

Světe zdáš se mi být krutým dárcem
pro to, co dal jsi životu do vínku.
Vrhl jsi člověka nahého na zem,
neví ani, zda to Bytí stojí za zmínku.

Kterou má jíti cestou? K jakému cíli?
Zabít nebo být zabit, jak uniknout?
Proč mi mou malou duši umučili,
uvrhli do těžkých ocelových pout?

Měl‘s nějaký důvod, abych spatřil
to, čím vskutku jsi? Tvou podstatu?
Nebyl jsem. A teď mám být? Bratřil
ses s Ničím, abys mne přivál tu.

Vpravdě! Nejsem ničím, neboť nemám proč,
ty velký logiku! Tak mě zmiz!
Zastav ten nesmyslný kolotoč.
Co tě ovládá? Quaea vis?