exhaustace genia loci

Exhaustace genia loci,
slzy kapou, že opouštějí,
svůj domov...svoji duši,
které vdechly život,
vyvyklané brány,
jak nedobytné byly ve své zlaté éře!...
teď skřípají svým oddaným,
svoji smutnou symfonii,
klasicky Klasickou,

jen smutné oči genia,
pozorují pád své říše,
padlé na kolena,
nepřítelem,
proti kterému nedá se bránit,

všechno krásné musí někdy končit,
jenže konec přišel příliš brzy,
zničil cíle našich cest,
zničil to, pro co jsme žili,

exhaustace genia loci,
v těch stěnách však zůstane navždy,
to tajemství hřející na srdci,
ty zážitky, co nás spojují,
a kvůli kterým všichni tajně pláčem,
že byly poslední,
ušlechtěté,
klasicky,
Klasické!