Zoufalství

Mladá dívka na lavičce sedí
slzy jí tečou a do neznáma hledí
někdo jí cosi sebral a nevrátil zpět
dívka chce opustit tenhle zlý svět

Její dlaně studené jak led
avšak její mysl vraždila by hned
proč jí někdo ublížil
a neskonale ponížil?

Vždyť šla jen domů, jak každý jiný den
a pak vyskočil muž ze křoví, jak ten nejhorší sen
Ona se bránila, křičela
ale jen zbytečně se snažila
zoufalé myšlenky vládli jejímu tělu
vždyť chtěla jen jedno, něhu

Ještě dlouho na zemi ležela
tělo její bolavé
pak vstala a k lavičce běžela
slzy tekly toulavé

Lidé chodící kolem ní
neptali se co se stalo
jen jeden člověk přišel k ní
a ptá se, co tu dělá,v pozdě v noci, když je jí tak málo

Zalekla se
důvěru k lidem už ztratila
rozběhla se
vždyt doteď tu jen čas marnila
musí se s tím poprat sama
nechat stranou všechna pomocná lana
je dost silná, aby v tomhle světě přežila
a smíří se s tím, co tuhle noc zažila..