Úzkost

.
Ty jehož paprsky sahají až do nebes věz,
že příjde den kdy napřáhnu náruč
a poletím, poletím do nebes
anebo do pekel
to by byl děs
však nepřijmi ten úděl,
když víš, že nežiješ jak kněz
ach ten děs
z špatného svědomí
to křehké vědomí nicoty
zaměstnává mou mysl
z hlubin duše mě tíží
já chci ven s těch mříží
a oči se mi klíží únavou
já chci jít za Tebou
a být odprostěna
od té tíhy
od smutku a zrady
naděje mi zase mizí
a já čekám na Tě
...Ty tam
a já tady
ztracená
.