O srně

Ropovod do zeleného lesa
Už jsi se opět postavila do řady na hořkou limonádu,
není ti to trapné?
Už jsi se opět podívala dvakrát do stejného zrcadla a viděla jsi svoje tělo, nemáš taky strach?
Už jsi mi dodala svou paradentozu, škoda že je to duše co ti leží před očima, zuby bys oželela, kráso ropou poskvrněná.
Vytlač ze svého středu pach ropovodu a já ti ukážu cestu do zeleného lesa.
Teď, tady, pro tebe to dělám, beruško sedmitečná.
Tvoje past, nezávidím, mlčím
Tak už pojď a rozdej se všem do úsvitu, jako rokoková panenka si pohrávej s peřím uprostřed nic, které taky je
Jsi sladká jako med, voníš jako let, jako let čarodějnice.
jsi špína tohodle světa, ty popraskaný rte Casanova.
Miluji tě pro tvůj srdeční sval.
jestli necheš být považovaná za poslendní mrchu, tak začni uklízet, máš bordel
Z ropy jsem ještě vodu nevyčaroval, čáry máry, dělej už sakra něco.
STOP, a ticho