Nostalgie v trávě

Lehnul sem si na zem,
a poslouchal,
jak roste tráva,
vjemy procházely uchem
a já vnímal,
jak se nedává.
Uprostřed kolotoče dění,
zelený trávohledění.
Predátoři se stali dětskou naivitou v malých ručkách
můžeš otáčet hlavou,
rubikovou kostkou,
realitu čtverečkovou,
s námořní bitvou, kterou v trávě jiní
nenajdou.
Když pošimral Tě v nose
poslední žlutý list,
že vše
to krásné,
jednou končí...
sis uvědomil's...
pak ses zved
a odešel
- stopy v trávě poslední důsledek -
nikdo Tě
od té doby neviděl...
Vrať se!
a rozvesel...