Déšť

Už se zase spouští z nebe,
a kape na všechny okenní rámy,
co zbylo mi z Tebe,
že mám pořád v srdci šrámy?

Nebe se mračí,
tvoří se louže,
jedna slza snad stačí,
je snad o lásku nouze?

Kapky stékaj i po tváři,
však o déšť se nejedná,
klid se najde v polštáři,
když se objeví slza záhadná.

Prší, a ne zrovna málo,
je jen slyšet hudba deště,
a já jen tiše křičím...

ještě...