Neutíkej...

Po starém kameném mostě
přebíháš řeku osudu.
Sochy oděné,tak trochu prostě,
sledují tvou samotu...

Na cestě tuláků
chodidla krvavá máš.
Chceš křídla ptáků
-jen iluze! Ty ji znáš...

Ctěla bys lítat,
vzpomínky táhnou tě zpět.
Chtěla bys dýchat!!!
A zalykáš se krutostí vět...

Stále před něčím utíkáš,
však v myšlenkách se vracíš.
Na cestu se nedíváš
v temnotu se halíš...

Stůj, tak zastav se!
Tulačko tančí s nadějí...
Kam utíkáš,proč bojíš se?
Osud nás stejně dohoní...