Paní Deprese

Černé brýle, černý plášť,
zbytek srdce
a má zášť.

Žena v černém oblečená,
přichází sem, zpívá,
však píseň je to uječená.

Má v srdci mráz
a chuť černých rtů,
snad zažil každý z nás.

Vsaje rtmi do útrob svých,
krásný i něžný,
lidský smích.

Deprese- toť jméno její,
přijde ke všem,
kteří se smějí.

A do svých obřích plic,
úsměvy skladuje
a to stále víc a víc.

Návratu pak není,
a po úsměvu,
zbyde nám jen snění.