Vlak

Stojíš
na železniční stanici
a čekáš...
Všude kolem
je spousta lidí,
na nástupišti
1... 2... 3...
Jen na tvém
je prázdno...
Rozhlížíš se,
zkoumáš...
/nikde žádná něha/
To jen ty
stojíš
pod cedulí
'Nástupiště: LÁSKA'
Říkáš si:
"no co, ještě je čas".
A čekáš...
A čekáš...
Na něj...
...

Přijíždí vlak.
Průvodčí
Ti prodává
jízdenku,
a tak divně
se u toho tváří -
- vlastně:
dívá se na Tebe
jako bys byla
hromádka problémů.
/Ani netuší,
jak blízko
je pravdě/
Nasedáš,
i když je
ještě čas.
Ale přece se
nenecháš smáčet
slzami nebe...

...

Ve vagónech
prázdno.
/Nikde živá duše/
Sedáš si
k okýnku
a vidíš,
jak na
protější kolej
/v opačném směru/
přijíždí
další vlak.
Zaujal
tvou pozornost.
/Vždyť co bys
chtěla zkoumat
v obyčejným kupé?/
Pozoruješ ho,
zkoumáš
ty zástupy lidí,
a ceduli
s nápisem:
'Nástupiště: ZRADA'
A najednou si,
k okýnku
naproti tvému,
sedne krásný
mladý muž.
Prohlížíš si ho,
a najednou
ho poznáš -
poznáš v něm NĚJ.
Boucháš do toho
nerozbitnýho skla
a křičíš...
Z plna hrdla...
Neslyší Tě -
proč taky?
Vždyť ta blondýna -
/jejíž ňadro
má v pravé ruce,
levou jí
čechrá hřívu,
a jazyk
má kdesi hluboko
v dutině ústní/
- ne, tohle
vážně není
jeho sestra -
přitahuje
veškerou jeho
pozornost.

...

A najednou
se vlak
rozjíždí.
A ty seš tam
úplně sama.
Sama se svým
smutkem
a bolestí.
Odjíždí.
Jiným směrem...