Vítr.

Vítr jsem,
dítě nechtěné,
z rozdílných teplot zrozené,
otec žár,
matka chlad,
a nekřičím vůbec,
zda měl jsem je kdy rád,
nakonec,
jakýpak vděk,
vždyť všichni s posměchem,
říkali mi Výškrabek

Vítr jsem,
chudý poeta,
blázen do světa,
bez peněz,
jen řetěz za sebou,
od boudy utržený,
letím za štěstím,
často pro radost,
řetězem si zachřestím.

Vítr jsem,
stále Tě provázím,
přicházím,odcházím,
mnohé vím,
nežárlím,
pohladím,poradím,odletím,
chytit chceš,
nemůžeš,
tělo nemám,
duši nechytneš.

Vítr jsem,
nepoutám,
vše rozfoukám,
listí zlaté,
vlasy Tvoje,
dlouhé,hravé,
i milovaný dým,
z prokletých cigaret.

Vítr jsem,
hvízdám za oknem,
sílím,kvílím,utichám,
pozoruji,poslouchám,
za oknem matka zlá,
dceru svou,
k plotně přikovala.

Vítr jsem,
zpívám na horách,
tančím v rovinách,
šílím ve stěnách,
vzlykám ve skalách,
ach těším se domů,
domov mám,
v korunách stromů.