Déšť

Z nebes se vysypaly průsvitné,čiré drahokamy,
snesly se k zemi a změnily se v déšť.
Jsou mokré a strašně studí!
Běžím,kličkuji mezi nimi,
už není kam se schovat!

Jsem mokrá až do morků kostí,
snad rozmočím se celá,
říká se,že to pláčou mrtví,
co nechali tu svoji lásku
a nemají už těla.

Snad pláčou proto,
že nestihli své lásce říct,
že nemusí mít strach!
Vybrali si mě za posla,
za posla dobrých zpráv!
Slyším jak šeptá mi neznamý hlas,tichý vzkaz,
„Vyřiď mé lásce jediné,že
za nějaký čas dáme si určitě sraz,
že na ní čekám v nebi!"

Divy a zázraky dějí na počkání,
stačí jen stoupnout si do fronty
a dívat se srdečním svalem!