zítra

zítra přijedu a vlepím ti tisíce polibků,
chci od tebe slyšet jednu větu,
v jediném okamžiku,
nechci čekat do konce roku....

znáš tu pohádku o princezně a princi?
i mezi námi je to dá se říct na stejný princip,
miluješ mě a já tebe,
život sice plyne neustále,
ale my se máme rádi,
ne nemyslím jako kamarádi,
však ty víš....

je tu ale problém, podobně jako v pohádce,
nemůžeme být spolu jako v kolébce,
je to těžší než se zdá, viď?

až zítra přijedu,
povíš mi má lásko,
ať zase dojedu?
povíš mi to?

ale tebe to samotnýho nenapadne,
to dřív naše láska zvadne,

tak jako princ bojoval o princeznu,
tak jako píseň, co hraje si svou notu,
tak jako naše láska co ztratila se v šeru,
tak tě má lásko milovat celý život nedovedu...

protože nedokážu čekat, až mi povíš, že to bude mezi náma lepší!
je to navždycky stejný