A můžeme být šťastní!!!

Mřížka na kanálu,
zažívá toho už hodně dlouho,
do té doby,
než se někdo skloní,
a uvidí,co teče..
tak dlouho
Velký puch se závanem zápasí,
kdo z nich si nohy podkosí?
Nenápadný návštěvník,
co právě hlavu sklonil,
nadýchal si nosem
trošku jejich splodin.
*
A můžeme být šťastní!!
A můžem se mít rádi!!
Když ale hřbet ohneme,
vidíme to,co vidět
nechceme.
Stejně jako v pestrobarevném tunelu,
kde prohání se neúprosný vlak,
zanechává pocit bdění,
bolestivá scéna
a strach z umrtvení
Strach z modrobílých věcí,
co mají podobu,
kanálových mříží
tady se už nikdo nesklání,
tady se umírá..
domodra