Nikdy bych neřekla pravdu(a už vůbec ne sobě)

že pořád čekám
dívám se na sebe
zpitá pod obraz
vlastním mlčením

zděšená
smíchem bílých holubic
bledě modře šedých ulic

pokořená
slibem který nikdo nedal
usnul pro psaní
umlkl v rukavicích
s mým slovem
nikdy neslyšeným

chtěla bych
každou myšlenkou
umět skákat přes kaluže slz
abych je už nemusela zpatřit

a cesta tam i zpět je teskně prádzná..