Rozvodové blues

Že chlastám jako dobytek,
to jsi mi dříve neřekla,
jen táhni s tím teploušem,
táhni s ním do pekla.

No tak jsi navždy odešla,
prý k bohatému příteli,
a po Tobě zůstala,
černá kočka v posteli.

Víš,
já ani nepřemýšlel kolirát,
mohlas mne takto obelhát,
je prázdný byt,
a já chci tak žít,
je prázdný byt,
no jen si ho nech,
kašlu Ti na to žít,
ve čtyrech zdech.

Zas bouřlivá noc,
mne odnáší drak,
a z mysli mé mizí,
náš skvělý panelák.

Víš,
žiji teď po různu,
nyní jsem na posledním postu,
ne,
já nikdy neskočím,
z Nuselského mostu.

Já žít budu,
pod lesem v sudu,
já žít budu,
zítra i dnes,
tak jako dávno žil,
Diogenes.