Smutek

Smutek, kamarád, zas se přišel podívat.
Spolu se samotou přišli se mi posmívat.
Prázdnem zní jejich bodavý smích,
který se rozléhá po nocích probdělých.

Duní a rezonuje celou mou duší.
Aniž to kdokoliv, kdokoliv tuší.
Skrápěn mou slzou roste a sílí,
už dávno se nesměje, on přímo kvílí.

Jako uragán smete všechno živé,
jako mrak smrti, kobylky divé.
Šíří se mnou, je jako mor,
tak nezbývá než vyvěsit smuteční fór.

Smutek, kamarád, zase mě navštívil.
Mám já to smůlu, proč si mě oblíbil?
Smutek, kamarád, zas přišel k nám.
Proč? Ptám se proč se soužit mám…