Stavim si hrob

Tak tohle je svět,
po kterém lidi šílí?
Ještě pár vět
a podřežu si žíly.

Žiletka značková
má nejmíň tři břitvy.
Krev, ta se neschová
během pitvy.

Žiletka na žíle
tak, jak to má být.
Neplakat, nešílet,
nemít proč žít.

Obdivuju její práci,
usnadňovat trápení.
Den ze dne se pomalu ztrácí
ti, co se nemění.

Krev z těla ztrácí se,
trochu to bolí.
Všecičko vrátí se,
ale tohle mě skolí.

Kape mi na tričko,
asi ho zašpiní.
To vadí jen maličko,
stejně se v hrobě zasviní.

A lidi chodí kolem
a pořád se jen dívají.
Večeří za stolem,
po večeři zpívají.

A tohle chcete napořád?
Jen žít... a prežívat?
Den za dnem...
hodinu za hodinou...
rok za rokem.

Bezvíznamní a zapomenutí...
Vím, to já sem taky...
Ale alespoň sem neplítvala sílou pro tenhle fucking life!

Jak supi se slítáte na mé tělo...
A to ještě ani neumřelo!

A říkáte, že je vám mě líto...

Omyl

Mě je líto vás