Život x iluze

Život x iluze

Je to krásné hrát si s řádky, skládat verše o lásce,
je to snadné stvořit příběh, co dopadne jak v pohádce.

Pročpak je však celý život pouho pouhou iluzí?
Milovat se navyplácí, srdce z žalu krvácí.

Jako ruka a v ní štětec, co černou šmouhu vytvoří,
tak na sněhobílém plátně duše temný stín se vynoří.

Jen to vše jen trest od Boha rodit se a umírat,
vždy když cítíš s mužem soulad, ale on ti nechce lásku dát?

Hlavou se pak honí chvíle, kdy existoval jen on a ty,
stačí ale jen tak málo, aby sen se solí zaplavil.

Listí stromům opadává, je tu podzim, žloutne svět,
všechny tyto smutné věty znám už jednou nazpaměť.

Někdy není lidem dáno radovat se z lásek svých,
vždyť milovat a přitom trpět patří k sobě jak k rubu líc...