Cínový Vojáček

Připadneš si osamělý,
chladný a bez přátel,
pochopení vždycky měli,
když jsi pil a taky klel.

Připadneš si jako z cínu,
neschopen mít lidský cit,
na svých bedrech neseš vinu,
linoucí se jako nit.

V očích slza potlačená,
v srdci zbyl už jenom žal,
pravda časem potlučená,
a žena jíž jsi lhal.

Cítíš se jak příšera,
marně hledáš někde háček,
prázdné oči hledí do šera,
jsi Cínový Vojáček.