Pláč ve snu

Zdál se mi sen, já plakal jsem v něm.
A byl to pláč skutečný.
Stál jsem tiše, nechybně, něm.
Život připadal mi zbytečný.

Ze srdce měl jsem cáry,
přes žebra mi teklo,
viděl jsem jak mi nesou máry
a jak mě vítá peklo.

Úsvit slavil žal,
stmívalo se, zapadalo slunce.
Soumrak nade mnou se smál
i můj obraz v tůňce

také se smál, jen já jsem plakal.
Mé slzy padaly na zem
špinavou, do kaluží, na kal,
a vítr s večerem mrazem

chystal se mne dorazit,
uložit mne ke spánku,
abych nemusel žít,
abych smazal tu kaňku.