Vždyť se jen ptám

Kdo vlastně jsem?
Co chci a co hledám?
Odkud jsem přišel?
A po kom se dívám
a koho slyším?
A proč vůbec jsem?
Proč se trápím
a proč myslím, tedy jsem?
Proč? Proč? Proč?
A kdy už nebudu?
Žiji, dýchám, koukám a jen se ptám…

Chci lepší svět?
Toužím po Tobě či snad po Vás?
Bude to teď hned?
Zlomím si jen nohu či snad vaz?
Co bylo v létě dva tisíce šest?
Bylo to lákavé a nebo to byla lest?
Přežívám a umírám…volný a spoután.
A pořád koukám a koukám dál a dál a poslouchám…

Jsem milován či zavržen?
Jsem oblíben či nenáviděn?
Jsem opomíjen čí znásilněn?
A proč byl jsem vůbec stvořen?
Snad ne proto, abych zemřel…
A přesto doufám, ale zoufám si, zoufám.

Rozpolcen a rozřezán stále se ptám…
Co chci? Já hloupý intelektuál.
Smích či pláč?
Bolest či slast?
Jsem hledačem lyrickoepických krás?
Dusím se pod tíhou mas.
Cítit potem a krví táži se dál…
Co ještě mám?

Touha, naděje a bol.
Smutkem prosáklý na mol.
Bez formy a bez talentu píši pořád dál,
já nesmělý literát.
Bez tebe a bez sentimentu zkouším to dál.
Kapku po kapce…řádek po řádku.
Parnas neprozkoumán.
A bez jambického hexametru
myslím na smrt a na lásku.
Je všechno v pořádku?
Horko a chlad,
vůně a pach,
odvaha a strach.
Je to jen na nás?

A co já? Já! Kdo mě zná?
Smutný a veselý.
Černý a červený.
Hezký a nepěkný.
Hořkosladký hlas.
Silný a přesto ne kat.
Slabý a přesto ne brak.

Tak jen povídejte.
Svlečte se a osmělte.
Čekám na odpověď .
A chci ji hned teď!
Kdo vlastně jsem?
Co chci a co hledám?
Odkud jsem přišel?
A po kom se dívám
a koho slyším?
A proč vůbec jsem?
Proč se trápím
a proč myslím, tedy jsem?

Ztracen v úvahách.
Nic nevím.
A již se neptám.
Udupán, udusán a zdeptán.
Je to tak?