Umírám?

Každé ráno se sama sebe ptám,
jestli žiji nebo umírám.
Proč je mi zima, třesu se,
tělo své neovládám.
Při pohledu do zrcadla vidím cizí ženu,
která bezduše se tváří.
Kruhy pod očima připomínají
dopad kapek deště do jezera.
Jsou tmavé jak šerá obloha,
barva očí v nich zaniká.
Kam zmizela ta krásná osoba
jejíž úsměv vydal za všechnu ženskou krásu?
Kam poděla se šťastná duše
jenž uměla se smát?
Proč tady stojí ta cizí žena
a hledí na mě jak zoombie?
Ať jde pryč- já bojím se jí,
nechci ji znát.
Ať vrátí se smích do mých tváří,
oči mé nechť barvu znovu mají.
Já nechci umřít, ještě ne...
Večer chci usínat s nadějí,
že zítra bude líp.