Pavučinový vlak

Vlak do nekonečna,
Odjíždí každou hodinu.
Nasednu do jednoho z nich,
Opustím svou jistotu.

Koleje do neznáma,
Povedou kola vlaku.
Zhoupnu se na sedačce,
Zapálím si cigaretku.

Kolem bude křoví, trní!
Rozbořená chatrč straší.
Černobílá krajina kolem dokola!
Špinavá, špinavá, špinavá!!

Černý vlak zakvílí!
To poslední zastávka svou blízkost ohlásí.
Teď už se stačí jen pomodlit.
Vzduch čistě, jako blesk, prolomit.

Tma, zima – ach!
Páchne tu strach.
Žal, bezmoc – lidi!
Smrt už zase slídí!

Pomoc! Pomoc!
Chci nasednout na cestu zpět.
Pohodlí je tu málo!
Co jsem to za pitomce?!

Odtud již žádné cesty není!
Krev, špína proudí!
To rozmyslet sis měl dříve.
Volá na mě hra beznaděje!!

. . .

Zemřeš, sebevrahu, zemřeš!
Jen pro vlastní blbost a chutě.
Trnitá cesta jen nedává.
Když chceš – i růže umí být medová!