Rohy kulatých místností

Mé sny, touhy a naděje,
bezcílně se potulující
v rozích kulatých místností,
stíráš hadrem,
jak úklidová četa,
předčasně namočeným do sava.
/Jelikož dezinfekce je tak drahá.../

A pak si nasadíš
jen růžové brýle
a všude kolem budeš tvrdit,
že jsi mi nechtěl ublížit,
a ať se nebojím,
že všechno bude zase fajn
a láska že přebolí.

Jenže netušíš,
že úklidová četa
pozamykala všechny dveře,
a já tam zůstala,
v rohu kulaté místnosti,
jen tiše schoulená,
se smutkem a šrámy na srdci...

A s výpary ze sava...

/Chci křičet
z plných plic,
že za tohle Tě nesnáším,
ale nejde to,
a já si pořád mumlám
do rukávu svěrací kazajky,
že Tě stejně miluju.../