Přes naše zničené touhy
Anotace: pro kamarádku...už zase...je to taková naděje(teda doufám)...že všechno bude lepší(nebo něco na ten styl)...věřím(musím), že se něco stane a že ten dnešní večer nad propitým vlastním já, nebyl obrazem celýho našeho života..snad, někdy, něco se stane.
Dívka plakala nad vlastním osudem
Otáčela si pravdu jako hodinky
Nechtěla se podívat zpět
Čeřila vody
Dokola
Tvoje pouta se změnila v krev
Probodávala sama sebe smíchem
V uších zněl jako vlny oceánů
A hlubiny ztrápené duše
Plovoucí se princezna
Ve svém stříbrném rouše
Kam jsi schovala všechny tvé třpyty?
Kde jsi zakopala svá plavá přání?
Jsi jako figurka
Ve své vlastní hře
Už si nepamatuješ?
Necítíš vítr ve vlasech..
Tak jako zoufalá naděje
Slabých dětských let
Zakopala jsi všechny prohry
Spálila všechny mosty
Všechny bitvy ještě nejsou prohrané
Čekají na tebe
Slzy tvých moudrých babiček
Snad nebyly prolité marně?
Slyšíš ten hlas?
Volá nás pro staré zítřky
Někde na tebe čeká
Koráb tvých splněných snů
.
.
.
.
bohužel..
.
.
.
víš, drahá
nikdo nečeká věčně…
Komentáře (0)