Odchod

Ach jaká je to slast,
pustit si žílou krev,
už ustává ten můj třas,
je ze mě bledý zjev.

Žiletka na zem padá,
na studenou zem,
kape má krev mladá,
vem si mě smrti, vem.

Na okna déšť bije,
zem je celá od krve,
snad to někdo smyje,
vždyť to dělám poprvé.

Už mi není pomoci,
už mě nikdo nezachrání,
Bůh má mě ve své moci,
smrt mě takhle svádí.

Neměl jsem rád svět,
nenáviděl sebe,
všechno jsem chtěl mět,
teď volá mě už nebe.

Po bílých schodech kráčím,
nevědíc kde jsem,
pach viny za sebou vláčím,
snad není to jen sen.

V černé rakvi ležím,
v černém obleku,
teď po palouku běžím,
a dívky dávají se do breku.

Tolik přátel jsem já měl,
a neuvědomil si to,
teď rád bych o nich pěl,
však rozmyslet měl jsem si to.

Na mou rakev dopadají,
těžké kusy hlíny,
andělé si semnou hrají,
na hrdiny Víry.

Už netrápím se ničím,
konečně jsem šťastný,
tady už nic nezničím,
můj smích je teď slastný.