ZASE TA SAMOTA

Dnešní večer jest tolik chladný,
vzpomínka hluboká ve mně někde leží,
na pocit v srdci tak dávný,
život neustále tak rychle běží.

Nemluvím o tom ze strachu,
nehovořím ani o stáří,
jen si uvědomuji tu námahu,
přitom se nic nedaří.

Dlouhá jest doba samoty,
není už pomoci mé duši,
nedělám ze života drahoty,
kdo jsem, nikdo ani netuší.

Pomalu končím s bláznovstvím,
už končím s veškerou šaškárnou,
jak dlouho vše bude trvat netuším,
už brzy se ale stane den jen vzpomínkou.

Už mě veškerý chlad obchází,
vzpomínka dávná přichází.
Života už si má duše neváží
a ten dávný pocit mne zaráží.

Jak dlouho ještě bude trvat ta prázdnota,
jak dlouho mne bude trápit samota…