ZMATEK

ZMATEK

Co se to jen se mnou děje,
neustále se sama sebe ptám,
vždyť každý se už tomu směje,
proč jen tolik zmatku v srdci mám.

Co s tím ale nadělám,
když mne zmatek životem provází,
vědu z toho si už nedělám,
ale rozum na srdce už raději nesází.

Proplouvá mou duší strach,
aby srdce nezažilo další, zároveň i poslední krach.
Bylo by složité jej překonat,
další úkol osudu vykonat.

Věřím, že tohle by srdce už nezvládlo,
nejspíš by jen rozum nechtěně podvedlo.
Snad by smutek srdce nezalilo,
tím jej také nezabilo.

Věřit tomu nyní musím,
pocity v sobě dosti dusím.
Pokud se mi tohle překonat podaří,
už jen tak něco mi život nezmaří.

A tak věřím, i trochu doufám,
přesto si však mírně zoufám,
ale na tom přeci nezáleží,
vždyť život tak rychle běží…