Jako klubíčko bavlnek...

Sakra,
už jsem si zase myslela
že je to pryč,
že se mě to netýká...

...jak dokážu být naivní, že?

Zase poslouchám ty staré
smutné písničky
a když se přistihnu,
radši se otáčím
- nechci pravdě * a sobě už vůbec ne *
hledět do očí
...jak utkvěle zbabělé

Co teď?
To už je konec?
Ale, nech toho
zase myslíš
...jako tenkrát
- Ty víš kdy!

Mlhavě vidím
a chtěla bych se motat,
nebo se kutálet jak klubíčko
jako klubíčko bavlnek,
jež je pronásledováno hravým kotětem

Asi,
radši příště myslet nebudu,
trochu přiškrtím svou představivost
a budu držet hubu.