Snílek

Sedav vždy na kameni uprostřed zeleně,
čekal na lásku svou každý den.
Zklamán v soumraku kráčí domů,
o ní si pěje nežný sen.

Jak dny ubíhají, jak čas plyne,
naději svou ztrácí, jeho srdce hyne.
Stromy do žluta se barví,
mraky k bouři sílý.

Promočen usazen na kameni čeká,
ani minuty nelituje.
Domů pak rychlími kroky spěchá,
že už se nevrátí si slibuje.

Sedav vždy na kameni uprostřed zeleně,
v lásku svou věřit nepřestal nikdy.
Sedav vždy na kameni uprostřed zeleně,
Slzy své utírá, věřit už navždy přestává.