Matička

MATIČKA

Šla jsem travou,
náhle blesklo mi hlavou,
proč ta žena támhle v dálce plakala
a co v náručí to svírala?

Otočila jsem se,
šla jsem zpět,
teď bála jsem se na tu ženu pohledět

Vidím,
co v náručí svírá,
vím,
proč pláč její neutichá
a ani nemůže
Jako smrtelník nic nezmůže

Drží dítě v náručí
a neslyší jeho smích

Zavřená očka zdobí jeho tvář,
nikde neslyšet ale pláč
Jako by spalo,
ze snu se na nás usmívalo
Už nikdy neotevře očka,
neuslyší jak mňouká kočka

Matička jeho v krajině hrob mu hledá,
ach,
jak je bledá,
ale z rukou jej nikomu nedá
Co když se ještě naposled probudí?
A jí pak nad sebou neuvidí?