Pouhý, dlouhý měsíc

Jen měsíc pouhý,
přece tak dlouhý.
Málo času pro konec bolesti
spoustu času pro člověka co žil by ve štěstí.

A každý den přemýšlím,co teď jsi měl v plánu.
Hned šel jsi ven, jak probudil ses k ránu.
Život tak jsi miloval, radost lidem daroval
a nepochopenýma náhodama si předčasně skonal.

Za jeden měsíc ,kolik úsměvů bys rozdal?
Kolik lidí by se na tvůj účet v dobrém rozesmálo?
Teď teprve to každý poznal,
že vzpomínky jsou strašně málo.

A raději je snad nemít,
vždyť to je to, co tak strašně bolí.
Ale Ty v nás musíš žít,
ač ta rána se nikdy nezahojí.

A všude kam jdeme a tys tam byl, Tě vidím.
Plakat pro tvou ztrátu se nikdy nestydím.
Já vím, že máš všude být s námi
a lidi říkají, že jsi, tak snad nejsou to jen fámy.

A možná chci jen svou bolest zmírnit,
však já v duši věřím.
Možná chci jen sebe zmýlit,
že Tebe s námi cítím.

Že jdeš s námi a máš stejně rád nás srdcem,
jako když jsme naposledy šli takto před měsícem...

Jen měsíc pouhý a přece tak dlouhý..