Zapomeň

Stojím tady.
Pod dubem starým.
Jak my dva tenkrát,
vzpomínáš si?

Jak políbil si sladce
a opustil si mne lehce.
Pohladil si mne po vlasech
a šeptl: Miluji Tě.

Opustil si mne...

V rukách žmoulám papírek,
vidím rozmazaně písmo tvé: Zapomeň.

Jak prosím tě,
mám na tebe zapomenout,
když každý den bez tebe
je, jako mrak bez nebe.

Zapomeň?!

Teď stojím před tvým hrobem.
Po deseti dnech.
Teď jsem se dozvěděla,
že už, nejsi.

Až teď!

Proč neřekl si mi,
že ten den byl náš poslední?
Starý dub, polibek a
dvě slova?

Nechtěl si,
abych se trápila?
Teď se trápím, že si mi neřekl,
že máš...rakovinu...

,,Nezapomenu na tebe.
Nikdy, i když vzpomínky na tebe
mě mučí, slzy tečou a brada třese.
Nikdy na tebe nezapomenu,
i když to bylo přání tvé."

Takhle odcházím,
bez naděje v srdci.
Cítím se, jak
havran v kleci.

Cestou domů,
jsem šla přes most.
Vyslyšel mé volání? :
POMOC!

,,Miluji tě,
sejdeme se."