Noční hřbitov

Setmělo se, temnota přišla na zem.
Z půdy rostou obrysy náhrobků,
světla se odráží v mramoru jejich desek.
Stromy mezi hroby lákají mne provazem,
mé tělo stane se tělem úlovku.
Má duše podobna je jeskyních fresek.

Stále ztuhlá na jediném místě stojí
a zírá slepě na zahradu mrtvých.
Být ještě tady nebo už jíti za nimi?
Však mysl se s světem živých snadno nerozpojí.
Ó, Zemi, zůstat v nitru lidu nebo jít do niter.. do Tvých?
Svíce a kříže nic nepoví, mlčí. Snad pekelní démoni znamení dají mi.