Ztroskotanec roku

Dívám se na hvězdy a hledám v nich spásu,
v tom jejich věčném, třpytícím se jasu
a v té jejich neskonalé záři
a občas i v měsíční tváři..

I tam, tam hledám pochopení,
než-li mě opustí v rozednění.
A já jako jindy tak i dnes
mlčky si zakleju do nebes.

A útěchu hledat jdu ve víně
ze sklenky po sklence upíjet nevinně.
Z Chardonnay či z Portugalu
jen vypít si svou dávku žalu.

A v nekonečném osamění
už znova čekat na setmění
Pak měsíci tupě vyčítat,
proč už i on mě nemá rád.

Ráno zas se slanou slzičkou v oku
se chtě nechtě jmenovat " Ztroskotancem roku."
Dojít si do sklepa pro další láhve vína,
chci vlastně ještě někdy být jiná?